novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře
někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového
(Source: leonailouros.blogspot.com)
Eliáš dlouho zíral na stěnu před sebou. Nakonec se odhodlal vzývat svého anděla. “Moje duše je v nebezpečí.” řekl. Anděl mlčel.
Eliáš zaváhal, má-li pokračovat, ale už bylo pozdě: nelze vzývat anděla bezdůvodně.
“Ve společnosti té ženy se necítím dobře.”
“Naopak,” odpověděl anděl. “A to ti vadí. Protože se do ní můžeš zamilovat.”
Eliáš se zastyděl, protože anděl mu viděl do duše.
“Láska je nebezpečná,” řekl.
“Velice,” odpověděl anděl. “A co má být?”
Hned nato zmizel.
Když měl přednášku v Itálii, tak tam byla jedna Němka, co nemohla mít děti. Byla naštvaná na manžela a vůbec na celý svět kolem sebe. Geshe-La jí vysvětlil, že nemá smysl se trápit tím, že něco nejde. Je potřeba si na tom najít i klady. Když mám děti, tak je to skvělé. Když nemohu mít děti, tak je to také skvělé.
Věci v životě je potřeba brát tak, jak přicházejí. Řada lidí, kteří zjistí, že nemohou mít to, o čem snili, se zablokuje. Trvají si tvrdohlavě na svém a jen se trápí. Zamrzli a přestali kráčet na cestě životem.
Představ si, že jedeš autem za svými sny. Přijedeš na kruháč a ani jedna odbočka nevede za tvými sny. Co uděláš? Divil by ses, kolik lidí bude pořád jezdit dokola a dožadovat se své odbočky.
V každé situaci si nejprve zjisti, jaké máš možnosti. Promysli si, co ti přinesou a rozhodni se pro jednu z nich. Pak kráčej dále. Není dobré být zablokovaný.
